Mateřská v Číně (16. díl) - Kohoutí ostrov
Za dávných dob se kolem ostrova Wanzhou často zvedaly divoké vlny, se kterými si jen málokteří rybáři dokázali poradit, někteří se dokonce ani nevrátili z moře zpět. Jednoho dne zde proplouval taoistický mnich, který zpozoroval, že vzdouvající vlny vypadají jako obrovské stonožky útočící na rybářské lodě a ostrov Wanzhou svým tvarem připomíná velkého kohouta. Řekl proto místním rybářům, aby na ostrově postavili klášter a vypustili tam několik kohoutů. Ti se už o stonožky postarají. Rybáři učinili, jak jim mnich poradil. Když postavili klášter a vypustili kohouty, moře se v tu ránu utišilo. Od té doby rybáři, kteří se vydávali na moře, nikdy nezapomněli na ostrově vypustit kohouta. Vlny ve tvaru obřích stonožek se už nikdy neobjevily a ostrov Wanzhou byl přejmenován na Kohoutí ostrov.
Jak to na Kohoutím ostrově (čínsky Fangjidao, doslova přeloženo Ostrov vypuštěných kohoutů) vypadá dnes? Stále se daří kohoutům krotit rozdováděné stonožky? Je ostrov opravdu tak krásný, jak se o něm říká? Nedalo nám to a vydali jsme se tam podívat.
Kohoutí ostrov |
Kohoutí ostrov, dříve též Wanzhou nebo také Fenzhou, spadá pod městskou prefekturu Maoming v provincii Guangdong. Vzdálenost ostrova od pevniny je cca 15 kilometrů. Do prefektury patří ještě několik dalších ostrovů a ostrůvků, které se všechny nacházejí v Jihočínském moři. Nicméně Kohoutí ostrov s rozlohou 1,9 kilometrů čtverečních je ze všech největší. V roce 2004 se na tomto pustém a neobydleném ostrově začal budovat turistický areál – vzniklo přístaviště, byla postavena silnice a zavedena voda, začalo se s výstavbou hotelů a turistických atrakcí. Netrvalo dlouhou a ostrov byl zařazen na seznam čínských turistických míst kategorie AAAA (nejvyšší kategorie je AAAAA).
Z vlakového nádraží v Maomingu je to přibližně hodina jízdy autem do přístavu, odkud vyplouvají výletní lodě na Kohoutí ostrov. Během čekání na loď jsme byli mezi čínskými rekreanty k nepřehlédnutí. Na našem neformálním oblečení, které kontrastovalo se společenskými obleky ostatních turistů, bylo znát, že jsme už půl dne na cestě. Naše velké batohy, pod jejichž tíhou se nám podlamovala kolena, působily ve srovnání s decentními zavazadly dalších cestujících trochu nemístně. Neposedná Berta v ušmudlaném oblečení vypadala vedle čínských nažehlených holčiček jako děvčátko z chudobince. :-) Před vyplutím jsme si v přístavu zakoupili vstupenku na ostrov (cca 400 Kč), kde jsme měli v plánu stanovat. Paní v pokladně nás ujišťovala, že tam mají vyhrazené místo pro stany, pouze nevěděla, kde přesně.
Když jsme dorazili na ostrov, většina lidí hned nastoupila do turistických minibusů, které rozvážejí návštěvníky do hotelů. My jsme šli pěšky, protože máme rádi pohyb, a také jsme potřebovali najít místo pro náš „hotel“, který jsme si nesli v batohu na zádech. Přestože po ostrově vede pouze jedna cesta, oficiální místo pro postavení stanu jsme neobjevili. Zeptat se nebylo koho, protože ostrov byl takřka liduprázdný. K našemu překvapení jsme zjistili, že zde stojí jen samé hotely a bungalovy. Možná proto, že byl všední den, navíc mimo turistickou sezónu, nebyli tu téměř žádní hosté. Na ostrově nežijí ani žádní starousedlíci, kteří by nám poradili, kde je možno stanovat. Nezbývalo nám nic jiného, než abychom si místo pro stan vybrali sami. Došli jsme až na samý konec turistického rezortu, kde se asfaltová silnice náhle proměnila v úzkou pěšinu. Pláž před posledním hotelem přímo vybízela, abychom si na jejím kraji postavili stan.
Do večera na „naši“ pláž zavítalo jen několik málo návštěvníků. Chvíli se procházeli po pláži, sebrali několik mušlí, vrhli pár udivených pohledů na naše stany a zase odešli. Stále jsme vyhlíželi někoho, kdo nám přijde říct, že se zde stanovat nesmí. Nikdo ale nepřišel. Chvíli poté, co jsme ulehli, začal se ostrov otřásat pod náporem decibelů. Nebyly to však ani cikády, ani obří stonožky, které by útočily na rybářské lodě. Bylo nám jasné, že za takového hluku neusneme, proto jsme se šli podívat, co je toho příčinou. U nás se říká „Co Čech, to muzikant“, v Číně bych řekla „Co Číňan, to náruživý zpěvák karaoke“. Majitel nedalekého baru se asi rozhodl, že do svého podniku přiláká všechny hosty na ostrově, a proto náruživě halekal na pódiu pod širým nebem. Návštěvníci posedávali na barových židlích, usrkávali své koktejly a spokojeně poslouchali šlágry čínské pop music. Říkali jsme si, že dnes místo kohoutů krotí obří stonožky tahle šílená hudba. :-)
Kohoutí ostrov |
Když jsme se ráno vzbudili, přivítal nás příliv. Moře, večer ještě na padesát kroků vzdálené, se pokradmu blížilo k našim stanům. Zatímco se Petr společně s Bertou a naším čínským kamarádem Mingmingem šli projít po ostrově, já raději zůstala u stanů. Co kdyby moře chtělo přijít na návštěvu. Pamětihodnosti ostrova – klášter bohyně Mazu, socha bohyně milosrdenství Guanyin a socha obřího kohouta – byly vybudovány teprve před několika lety. Snad jen posvátný banyán, na který lidé zavěšují červené destičky se svými přáními, pamatuje příběhy rybářů z dob minulých.
Na ostrově jsme zůstali ještě jednu noc. Ten večer připlula řada dalších turistů, kteří se chystali strávit víkend na ostrově. Noc byla ještě o něco hlučnější než ta předešlá. Nejen karaoke z nedalekého baru nás vytrhovalo ze spánku, ale i několik hlasitých Číňanů, kteří do časných ranních hodin seděli venku před hotelem. Asi nemohli pochopit, že lze spát i někde jinde než v hotelu, a proto se snažili přesvědčit zaměstnance hotelu, aby zakročil.
Když jsme následující ráno odjížděli z ostrova, davy lidí se proti nám valily jako vlny moře. Kohoutí ostrov je nepochybně velmi populární místo pro víkendové pobyty čínských rodin. Výstavba na ostrově stále pokračuje, budují se další hotely a restaurace. Jsem ale ráda, že jsme mohli poznat „jinovou“ tvář ostrova, tj. bez lidí. Takhle mi v hlavě zůstala vzpomínka na ostrov jako na malebné místo, kde se zvuky moře prolínají s moderní čínskou pop music.
Lenka Vránová
Mateřská v Číně (25. díl) — Něco končí, něco začíná
Jedno čínské úsloví praví: Každá hostina jednou končí. To, že se blíží nějaké změna, jsme už určitou dobu tušili.
Lenka Vránová
Pochoutky zongzi
Zongzi, pouchoutky z lepivé rýže, se nejvíce pojídají v době Svátku dračích člunů ???, který letos připadl na 25. června. Někteří Číňané říkají, že ty nejlepší „rýžové balíčky“ se připravují v jihočínské provincii Guangdong...
Lenka Vránová
Mateřská v Číně (24. díl) — Výuka na dálku
Přesně před měsícem začala v Kantonu školní výuka. Děti se ale z důvodu epidemie koronaviru nevrátily do škol, nýbrž zůstaly doma – začala výuka na dálku.
Lenka Vránová
Pod rouškou jara
Od naší poslední procházky po Kantonu uplynul měsíc, mezitím přišlo jaro a růst počtu nakažených koronavirem se v Kantonu zastavil.
Lenka Vránová
Mateřská v Číně (23. díl) — Prázdniny v domácí izolaci
Školní výuka v Kantonu byla odložena na dobu neurčitou, lidé zůstávají v domácí izolaci a ulice v Kantonu zejí prázdnotou.
Lenka Vránová
Kanton v roušce
Světová zdravotnická organizace vyhlásila ve čtvrtek 30. 1. 2020 kvůli epidemii nového typu koronaviru globální stav zdravotní nouze. Čínské úřady již minulý týden zavedly přísná protiepidemická opatření.
Lenka Vránová
Mateřská v Číně (22. díl) - Na základní škole v Kantonu
Ahoj, jmenuji se Berta, v Číně mi ale přezdívají Malá Dračice (Xiao Longnü) – tak mi říkají i ve škole, do které jsem nastoupila minulý rok v září.
Lenka Vránová
Mateřská v Číně (21. díl) - Uvítací ceremoniál pro žáky prvního ročníku
První zářijové pondělí se otevřely brány čínských škol a my jsme vedli dcerku do první třídy základní školy, která se nachází v historickém jádru Kantonu (Guangzhou).
Lenka Vránová
Mateřská v Číně (20. díl) - Sbohem, Nebeská radosti!
Každou důležitou etapu v životě je třeba náležitě oslavit, uzavřít jednu kapitolu, aby mohla začít ta další. V mateřské škole Nebeské radosti v Kantonu, kterou Malá dračice navštěvovala, se s dětmi rozloučili opravdu velkolepě.
Lenka Vránová
Mateřská v Číně (19. díl) - Průtrž mračen v Kantonu
Kanton každoročně zažívá deštivá období – jednoho dne začne pršet, a pak s kratšími či delšími přestávkami prší pořád. Když se do toho ještě objeví tajfun, vypadá to, jako když se v bazénu svátečních plavců objeví olympionik.
Lenka Vránová
Mateřská v Číně (18. díl) - Pelyňkové bochánky
O tom, jak jsme o Svátku lidových písní připravovaly speciality z autonomní oblasti Guangxi – čtyřbarevnou lepivou rýži a vynikající pelyňkové bochánky.
Lenka Vránová
Mateřská v Číně (17. díl) - Hurá do školy
Zapsat své dítko do místní školy v Kantonu není vůbec tak jednoduché, jak jsme si představovali. Je lepší státní škola nebo soukromá? Jak v Číně probíhá zápis do první třídy?
Lenka Vránová
Mateřská v Číně (15. díl) - Stanování na poušti
Další díl našeho nepravidelného seriálu Mateřská v Číně vás zavede do pouště v severozápadní Číně, kde jsme strávili noc pod stanem.
Lenka Vránová
Ahoj, jmenuji se Berta. Jsou mi čtyři roky a ráda fotím (7. část)
Pokud vás zajímá, jak vidí svět čtyřleté dítě, tak neváhejte vstoupit. Během procházky starým Kantonem se trochu rozpršelo. To ale nebránilo Malé dračici v tom, aby pořídila pár snímků.
Lenka Vránová
Ahoj, jmenuji se Berta. Jsou mi čtyři roky a ráda fotím (7. část)
Pokud vás zajímá, jak vidí svět čtyřleté dítě, tak neváhejte vstoupit. Na Nový rok se Berta spolu se svými rodiči vydala do Hongkongu. Tam ji čekalo její první spaní pod stanem. Jaké to asi bude, říkala si?
Lenka Vránová
Mateřská v Číně (14. díl) - Kempování v Číně
Čtrnáctý díl nepravidelného seriálu „Mateřská v Číně“ popisuje stanování v Hongkongu a v malebné krajině jihočínské provincie Guangdong.
Lenka Vránová
Ahoj, jmenuji se Berta. Jsou mi čtyři roky a ráda fotím (6. část)
Pokud vás zajímá, jak vidí svět čtyřleté dítě, tak neváhejte vstoupit. Ani na kung-fu oslavě ve městě Foshan, kolébce mnoha jihočínských kung-fu škol, nezapomněla „malá dračice“ Berta udělat pár fotek...
Lenka Vránová
Ahoj, jmenuji se Berta. Jsou mi čtyři roky a ráda fotím (5. část)
Pokud vás zajímá, jak vidí svět čtyřleté dítě, tak neváhejte vstoupit. Tentokrát Berta fotila v hlavním městě Číny a na Velké čínské zdi, kde ji dělal průvodce věhlasný pan Prasátko.
Lenka Vránová
Ahoj, jmenuji se Berta. Jsou mi čtyři roky a ráda fotím (4. část)
Pokud vás zajímá, jak vidí svět čtyřleté dítě, tak neváhejte vstoupit. Tentokrát se Berta vydala se svým fotoaparátem do muslimských uliček starobylého města Xi’an.
Lenka Vránová
Ahoj, jmenuji se Berta. Jsou mi čtyři roky a ráda fotím (3. část)
Pokud vás zajímá, jak vidí svět čtyřleté díte, tak neváhejte vstoupit. Dnes vás Berta zavede na místo v čínské provincii Henan, kde je do skal vytesáno tisíce Buddhů.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1017x