Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mateřská v Číně (14. díl) - Kempování v Číně

12. 03. 2017 8:08:08
Čtrnáctý díl nepravidelného seriálu „Mateřská v Číně“ popisuje stanování v Hongkongu a v malebné krajině jihočínské provincie Guangdong.

Ani nevím, co nás nakonec přimělo k tomu, abychom si koupili stan. Rozhodlo o tom prasátko Pepina, věrná kamarádka a vzor naší dcerky, která se v jednom z dílů kresleného seriálu vydává stanovat? Nebo snad ruch velkoměsta? Anebo nutkání ukázat Bertě, jak vypadá příroda? Ať to bylo, co to bylo, o Vánocích jsme si koupili stan a začali plánovat naši první výpravu. Ta na sebe nedala dlouho čekat.

O kempování v Hongkongu jsme slyšeli už před několika lety. Nedokázali jsme si však představit, že tahle přelidněná metropole, která vypadá jak z nějakého vědecko-fantastického filmu, zahrnuje i obrovský kus nádherné přírody. S novým stanem přišel i čas objevit novou tvář Hongkongu.
Oficiální internetové stránky uvádí, že v Hongkongu je 41 veřejných kempovišť. Všechny kempy jsou na stránkách poměrně dobře popsány – kde přesně leží, jak se k nim dostat, jejich vybavenost, dostupné treky v okolí aj. My jsme se chtěli vyhnout těm kempům, které jsou pro svou snadnou dostupnost přeplněné. Na druhou stranu jsme ale také nechtěli stanovat na nějakém odlehlém místě, protože Berta je přece jen na delší pochody ještě malá. Nakonec jsme tedy zvolili „zlatou střední cestu“ a vyrazili do kempu Wan Tsai.
Kemp Wan Tsai leží na poloostrově Sai Kung v Nových teritoriích. Z centra Hongkongu se jede zhruba hodinu a půl městskou hromadnou dopravou do odlehlé vesnice, odkud se jde ještě hodinu po lesní stezce s nádhernými výhledy. Když jsme konečně dorazili do cíle, zjistili jsme, že Hongkongžané budou zřejmě milovníci kempování. Obě části kempu, jižní i západní tábořiště, byly plné tak, že by zrnko rýže nepropadlo. Je vidět, že i v Hongkongu lidé rádi tráví víkendy a svátky „mimo město“. Po chvíli hledání jsme si i my našli ucházející místečko a postavili stan. Když bylo hotovo, vydaly jsme se s Bertou na obhlídku kempu. Obě tábořiště, vzdálené od sebe, co by kamenem dohodil, mají vlastní sociální zařízení. Za jejich používání se neplatí, stejně jako za pobyt v kempu. Vše je zdarma k dispozici. Přesto bylo celé místo pečlivě udržované.
Druhý den ráno jsme vyrazili na túru. Vydali jsme se po pěšině, která se vinula borovicovým lesem. Ptáci okolo nás radostně štěbetali a my si užívali nejen jejich zpěv, ale i čerstvý vzduch a teplé sluneční paprsky. Neuběhly však ani dvě hodiny a my už vyšli u druhého tábořiště. Trasa je opravdu vhodná i pro začátečníky, jak udávají oficiální stránky. Bylo teprve kolem poledního, a tak jsme si řekli, že se ještě zajdeme podívat na nedalekou pláž. Ostatně právě pláž byla jedním z důvodů, proč jsme si vybrali toto místo. Když jsme se odpoledne vrátili do kempu, lidé už balili své věci. Většina „trampů“ z místa odjížděla trajektem. Ten během víkendů a svátků pendluje mezi kempem a autobusovou zastávkou na protějším břehu. Není se co divit, že se výletníci nevraceli lesní cestou, po které jsme přišli my. Co stan, to opravdu pořádná výbava – skládací židličky, přenosné vařiče a ledničky, nádobí, kanystry s pitnou vodou, spousty jídla a třeba i houpací sítě a jiné nezbytnosti. Netrvalo dlouho a kemp se téměř vyprázdnil. Každý po sobě vzorně uklidil, což na nás velice zapůsobilo. To v pevninské Číně často nevídáme. Kempování v Hongkongu předčilo naše očekávání a my se už nyní těšíme na objevování dalších míst.

Hned následující víkend jsme znovu vyrazili pod stan a opět do kempu. Tentokrát však v jihočínské provincii Guangdong. Chtěli jsme se podívat, jak si stojí kempy v pevninské Číně. Za cíl našeho druhého stanování jsme vybrali místo známé svou malebnou krajinou homolovitých kopců. V Kantonu jsme nasedli na rychlovlak, který nás během půl hodiny zavezl o sto padesát kilometrů dál. Po vlaku následovaly ještě dva autobusy. Ty nás přibližně po dvou hodinách cesty dovezly na kraj malého městečka, odkud jsme ještě dalších dvacet minut šlapali po svých. Když jsme odpoledne přišli do vesničky, kde lišky dávají dobrou, přitočil se k nám jeden malý kluk. Šel s námi dál a dál, až jsme společně došli k velké louce za vesnicí. Tohle je prý to místo, na kterém si lidé staví stany. Vyhýbajíce se kravským lejnům, našli jsme si plácek, kde se tráva zdála méně podmáčená, a postavili si tam stan. Poté, co jsme se „ubytovali“, řekli jsme si, že ještě půjdeme prozkoumat okolí. Venku se už začínalo stmívat, navíc poprchávalo, a my neměli chuť chodit příliš daleko. I když krajina, jak z čínského obrazu, k tomu vybízela. Nakonec jsme vyrazili směrem k nedaleké vesničce s nadějí, že tam bude nějaká malinká vývařovna. Představovali jsme si, že si dáme nějaké dobré venkovské jídlo, a pak se vrátíme zpět do stanu. Vesničku, do které jsme přišli, tvořily tři řady domků nalepené těsně na sebe a dvě nedlouhé uzoučké uličky mezi nimi. V jedné z uliček si právě hrály děti. Když nás uviděly, s chichotáním se rozutekly. Bylo vidět, že sem cizinci běžně nechodí. A nebyla zde ani žádná restaurace či vývařovna. Prostě nic. Proto když jsme míjeli paní, která před svým domkem čistila zeleninu, zeptali jsme se jí, zda by nám něco neuvařila. Po chvíli váhání souhlasila. Jídlo prý ale bude prosté, protože toho doma mnoho nemá. Jídlo, které nám paní Zhangová připravila, bylo úžasné! Na rozloučenou jsme ještě dostali tašku vařených batát. Prý na druhý den ke snídani.

Ráno jsme se sbalili a vydali se dál na cestu. Šli jsme podél říčky mezi políčky a vápencovými homolemi. Procházeli jsme skrz polorozpadlé vesničky, kde žilo už jen několik starousedlíků. Nebýt prádla, které se sušilo venku na šňůrách, ani bychom nepoznali, že tam stále ještě lidé žijí. Potkali jsme také ženicha, který přinesl k oltáři u silnice obětiny, aby sobě a své nastávající zajistil šťastnu budoucnost. Když jsme zhruba po dvou a půl hodinách došli do vesnice Devět draků, ze které jezdí autobus zpět na vlakové nádraží, míjeli jsme slavnost spojenou s otevřením nové klanové svatyně. Před svatyní vesničané právě odpalovali petardy. Byl to takový rámus, až nám uši zaléhaly. Ale jinak to nejde – zlé duchy a démony je třeba odehnat!
I naše druhé kempování jsme vyhodnotili jako úžasný zážitek. Sice jsme si museli zakoupit vstupenku do přírodního areálu, uvnitř kterého byl náš kemp, za postavení stanu jsme již neplatili. I zde, stejně jako v Hongkongu, mohou návštěvníci kempu sociální zařízení používat bezplatně. Nicméně bylo vidět, že se o něj příliš nestarají. Tedy alespoň mimo sezónu, kdy jsme místo navštívili my.

Čistý a kultivovaný Hongkong je jako nálev čerstvého zeleného čaje. Někdy mám ale chuť na něco silnějšího. Na šálek hutného a zemitého pchueru. A to je pevninská Čína. Dříve či později jí člověk přijde na chuť a už si život bez ní, stejně jako bez čaje pchuer, nedokáže představit.

Autor: Lenka Vránová | neděle 12.3.2017 8:08 | karma článku: 25.03 | přečteno: 4387x

Další články blogera

Lenka Vránová

Ahoj, jmenuji se Berta. Jsou mi čtyři roky a ráda fotím (7. část)

Pokud vás zajímá, jak vidí svět čtyřleté dítě, tak neváhejte vstoupit. Na Nový rok se Berta spolu se svými rodiči vydala do Hongkongu. Tam ji čekalo její první spaní pod stanem. Jaké to asi bude, říkala si?

25.3.2017 v 8:08 | Karma článku: 8.11 | Přečteno: 144 | Diskuse

Lenka Vránová

Ahoj, jmenuji se Berta. Jsou mi čtyři roky a ráda fotím (6. část)

Pokud vás zajímá, jak vidí svět čtyřleté dítě, tak neváhejte vstoupit. Ani na kung-fu oslavě ve městě Foshan, kolébce mnoha jihočínských kung-fu škol, nezapomněla „malá dračice“ Berta udělat pár fotek...

24.2.2017 v 6:40 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 380 | Diskuse

Lenka Vránová

Ahoj, jmenuji se Berta. Jsou mi čtyři roky a ráda fotím (5. část)

Pokud vás zajímá, jak vidí svět čtyřleté dítě, tak neváhejte vstoupit. Tentokrát Berta fotila v hlavním městě Číny a na Velké čínské zdi, kde ji dělal průvodce věhlasný pan Prasátko.

13.1.2017 v 6:25 | Karma článku: 13.02 | Přečteno: 413 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Tomáš Zeman

Zápisky z cesty - část 8. Pod pohořím Sierra Nevada

Směřujeme na jih po pobřeží. Chceme na pár dní do Granady, ale letošní zima se protahuje. Původní plán byl cesta přes město Guadix, ale ranní teploty které hlásí města pod Sierrou, nás nutí měnit trasu.

27.3.2017 v 10:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Pavel Dvorak

Čínská zeď v okolí Pekingu – kompletní návod

Čínská zeď je div světa, který by měl patřit na seznam každého cestovatele. Jenže ono to není jen tak. Je dlouhá! Kam tedy vlastně jet a co přesně vidět?

27.3.2017 v 10:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Libor Čermák

Dokázali byste určit čas podle kompasu nebo buzoly?

Určit sever a jih podle ručičkových hodin, je jedna z populárních metod určení světových stran bez kompasu, když jste v přírodě. Ale dokázali byste to i obráceně? Odhadnout přibližný čas podle kompasu? V zásadě to přeci jde!

27.3.2017 v 8:34 | Karma článku: 11.88 | Přečteno: 326 |

Radim Teodor Bílek

Cesta po Maltě na vlastní pěst se sezpáteční letenkou za 950 Kč, poradím Vám jak na to!

Pro někoho může být 5 denní letecký poznávací zájezd drahý. Poradím Vám, jak snížit náklady a udělat si individuální poznávací cestu za 1/3 částky proti běžné cestovní kanceláři.

27.3.2017 v 7:00 | Karma článku: 9.91 | Přečteno: 286 | Diskuse

Jaromír Hlubek

Filipinska cestomania

Mam tam kamoša,tuž sem se rozhodnul, že se na něho zajedu podivat. Fšecko OK, letadlo A 380 je to nelepši letadlo, jakym sem v životě letěl. Letušky umju polsky a někere aji česky a jak na nich promluviš jejich rodnu řeču,

26.3.2017 v 22:02 | Karma článku: 11.45 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 14.55 Průměrná čtenost 1055
Toho času jsem na mateřské dovolené, kterou spolu se svým mužem a dcerkou trávíme v jihočínském městě Guangzhou/Kanton. Ve volném čase se ráda věnuji posilování s vlastní vahou, čínskému čaji, studiu čínštiny a pozorování života. Více o mě na www.laoma.cz

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.